Praktické rady pro pěstování magnolií
Preferují slunečné, bezvětrné polohy, přiměřeně vlhké a humózní půdy. Mladé rostliny potřebují zpočátku půdu kyselou.
Stanoviště
Nejlépe se jim daří tam, kde jsou chráněny před studeným větrem, zejména v období rašení a květu. Ideální je jižní nebo jihozápadní orientace, například v blízkosti domu, zdi nebo vyššího porostu, který vytvoří přirozený kryt.
Dobře snášejí znečištěné ovzduší.
Půda
Tyto dřeviny preferují humózní, kyprou a mírně kyselou půdu s dobrou drenáží. Těžké, jílovité nebo přemokřené půdy magnoliím nesvědčí – hrozí poškození kořenového systému a špatný růst. Před výsadbou je vhodné půdu obohatit kompostem nebo rašelinou a v případě potřeby odlehčit pískem. Nesázejí se příliš hluboko.
Zálivka a výživa
Magnolie potřebují pravidelnou zálivku, zejména během suchých letních období a v prvních letech po výsadbě. Zalévejte raději méně často, ale důkladně. Hnojení se doporučuje na jaře hnojivem s vyšším obsahem fosforu a draslíku – podporuje kvetení a vyzrávání pletiv před zimou.
Řez
Řez magnolie se provádí pouze v nezbytných případech. Většina druhů řez nesnáší dobře, zejména hluboký nebo častý zásah. Odstraňujte pouze poškozené, zmrzlé nebo nevhodně rostoucí větve – a to nejlépe po odkvětu, kdy má rostlina dostatek času na regeneraci.
Rozmnožování
Rozmnožovat je můžeme generativně i vegetativně. Semena se vysévají až dalším rokem po důkladné stratifikaci. Magnólie se nejlépe vysazují na jaře, v době, kdy se pupeny začínají nalévat, nebo na začátku podzimu. Řízky lze množit v červnu až červenci, hřížením, nebo roubováním.
Další informace
Mladé magnolie, zejména velkokvěté a opadavé druhy, jsou citlivé na jarní mrazy. Květní pupeny mohou zmrznout i při mírném ochlazení. Proti mrazu je vhodné rostlinu chránit jutou, netkanou textilií nebo chvojím. Kořenový systém chráníme mulčem – vrstva listí, kůry nebo kompostu udrží teplo a zabrání promrznutí půdy.
Mají mělké kořeny, proto je třeba se vyvarovat jejich poškozování například rytím. Rostou velmi pomalu, ale jsou dlouhověké.
Magnolie je okrasná dřevina a její dřevo je tvrdé a cenné.
Historie
Rod Magnolia pojmenoval švédský botanik Carl Linné na počest francouzského botanika Pierra Magnola (1638–1715), který patřil mezi průkopníky moderní systematiky rostlin. Do Evropy se magnolie dostaly díky mořeplavcům a botanikům během 18. století – nejprve z východní Asie, později i z Ameriky.
Ve východní Asii, především v Číně a Japonsku, byly magnolie pěstovány již po staletí jako symbol čistoty, vznešenosti a duchovní síly. Bílé květy magnolie byly spojovány s císařskou rodinou, a jejich motiv se často objevoval v umění a architektuře. V tradiční čínské medicíně se navíc využívala kůra některých druhů pro své léčivé účinky.
V Severní Americe byly magnolie přirozenou součástí místní flóry – například Magnolia grandiflora, se svými velkými, voskovitými květy a lesklými listy, se stala ikonickou rostlinou jižanských států USA. Dodnes je symbolem států Mississippi a Louisiana.
Do evropských zahrad pronikly magnolie zhruba od poloviny 18. století. Nejprve se pěstovaly ve sklenících botanických zahrad, později byly vyšlechtěny odolnější hybridy, které se rozšířily i do soukromých zahrad. Velký přelom přišel v 19. a 20. století, kdy vznikly populární kříženci, jako například Magnolia × soulangeana, která dnes patří k nejrozšířenějším druhům v Evropě.
Dnes jsou magnolie obdivované nejen pro svou historii, ale především pro svou krásu. Zůstávají symbolem spojení mezi pradávnou přírodou a moderní zahradní estetikou.
Druhy podle původu
Rod Magnolia zahrnuje více než 200 druhů rozdělených podle botanického původu do dvou hlavních geografických skupin: asijské a americké. Každá skupina má své charakteristické znaky, a společně tvoří pestrou paletu tvarů, velikostí i způsobů kvetení.
Asijské druhy
Pocházejí zejména z Číny, Japonska, Koreje a Himálaje. Jsou známé svým elegantním vzhledem, často menším vzrůstem a časným kvetením – mnohé rozkvétají ještě před vyrašením listů. Typické jsou květy v bílé, růžové nebo fialové barvě. Mezi nejznámější patří:
- Magnolia kobus (Šácholan japonský) – japonská magnolie s drobnějšími bílými květy, velmi odolná.
- Magnolia stellata (Šácholan hvězdovitý) – hvězdovitá magnolie s množstvím úzkých okvětních lístků.
- Magnolia denudata (Šácholan obnažený) – čínská magnolie s výraznými bílými květy, ceněná už od dob čínských císařů.
Tyto druhy často slouží jako základ pro moderní křížence, zejména s cílem docílit krásného květu v kombinaci s odolností.
Americké druhy
Pocházejí hlavně z jihovýchodu Spojených států. Jsou robustnější, často stálezelené, s většími listy i květy. Kvetou později než asijské druhy a jsou výraznější i v letním aspektu. Významné druhy:
- Magnolia grandiflora – velkokvětá magnolie s lesklými listy a výraznými bílými květy; stálezelená.
- Magnolia virginiana – sladce vonící, částečně opadavý druh s menšími květy.
- Magnolia acuminata – „okurkovník“ s nazelenalými květy, důležitý v šlechtění (např. pro modré kultivary).
Hybridy
Křížením druhů z obou kontinentů vzniklo mnoho zahradních hybridů, které spojují krásu květů s odolností a různorodostí růstu. Nejznámější je:
- Magnolia × soulangeana – kříženec M. denudata a M. liliiflora, který se stal symbolem jarních zahrad po celém světě.
Díky rozmanitému původu magnolií si dnes můžeme vybrat z nepřeberného množství forem – od drobných keřů po mohutné stromy, od jemných bílých květů po sytě purpurové. Každý si tak může najít magnolii přesně pro svou zahradu.